WAGNER Martin

* 11. listopadu 1855
† 15. března 1934

Martin Wagner se zařadil mezi významné osobnosti města Duchcova. Narodil se 11. listopadu 1855
v Březových Horách u Příbrami a již jako jedenáctiletý chlapec byl zaměstnán v příbramských rudných dolech. Vzdělání mu pochopitelně chybělo, ale ve dvaadvaceti letech se stal členem Čtenářské besedy v Nýřanech, kde objevil knížky i časopisy. Krátce poté přišel na sever Čech a spolu s Františkem Chourou a dalšími se zúčastnil první Všeobecné hornické stávky v roce 1882. Zatčení unikl kuriózním způsobem, když si jej četníci spletli s jeho jmenovcem Františkem Vágnerem. Na veřejnosti se pak objevil až po osmi letech, kdy psal ze Zabrušan do „Nového Věku svobody“ kritické články o poměrech v okolních šachtách. Spoluorganizoval první májovou oslavu v Duchcově a dne 29. června 1890 obnovoval duchcovský Odborný hornický spolek. V prosinci 1890 se zúčastnil jednání prvního hornického a hutnického sjezdu ve Vídni. Velmi aktivně se zapojil do diskuze a na jeho návrh bylo zvoleno dvanáctičlenné „tiskové komité“, zajišťující pak vydání prvního odborného hornického časopisu „Na zdar“. Dalšího hornicko-hutnického kongresu se zúčastnil v říjnu 1891, kde podal podrobnou zprávu o situaci na severu Čech. Na prosincovém sjezdu sociální demokracie byl jako jediný Severočech zvolen do předsednictví této strany. V tuto dobu měl již Odborný hornicko-hutnický spolek v Duchcově neuvěřitelných 1086 členů a Martin Wagner se rozhodl využít jej jako základnu pro budoucí hornické odborové hnutí. Na 5. a 6. května  1892 svolal do Duchcova schůzi, na níž se jednalo o vypracování stanov pro Odborný hornicko-hutnický spolek s celostátní působností. V tu dobu se již ovšem důlní podnikatelé začali Wagnera velmi obávat; aby omezili jeho vliv, propustili jej z práce
a dohodli se, že nebude nikde přijat. Poté, co proti němu inscenovali „loupežné“ přepadení, odešel na čas do Mladotic u Plas, kde pracoval na zakládání nového dolu. Po návratu se musel vzdát aktivní práce ve spolku, aby neohrozil jeho další existenci. Přesto během hornické stávky v červnu 1893 agitoval na celém severu. Také z posledního místa na dole Alžběta ve Starých Verneřicích byl po zákroku rakouských úřadů propuštěn. Brzy poté, na podzim 1894, odešel za Petrem Cingrem na Ostravsko.

Tam v lednu 1895 převzal redakci Odborných listů a stal se předsedou nejvýznamnějšího Odborného hornického spolku Prokop. Později redigoval ještě časopis Spravedlnost. Pracoval v hornických odborech, angažoval se i v družstevním hnutí. Zemřel v Ostravě dne
15. března 1934. Záslužné dílo muže, který „obětoval celý svůj život a poctivě pro dělný lid, jeho zájmy a lepší jeho život“ ocenily nekrology ve většině dělnických časopisů.