STAEL-NECKER Germaine de
* 22. dubna 1766
† 14. července 1817
Madame de Staël se narodila 22. 4. 1766 v Paříži. Byla dcerou ministra Ludvíka XVI. Jacquese Neckera a spisovatelky Suzanne Curchodové. Ta byla Germaine asi největší inspirací, jejímž prostřednictvím poznala významné autory doby pozdního osvícenství a byla ovlivněna jejich myšlenkami. Své pokusy o psaní podnikala již v raném mládí, ve dvanácti letech napsala komedii. Přes svého otce získala velmi brzy kontakt s politikou. V roce 1786 se vdala za barona Erika Magnuse Staël – Holstein, švédského atašé v Paříži, jenž požádal o její ruku osm let předtím. S manželem měla pět dětí. Její dcera Gustavine ji ve dvou letech zemřela. Od roku 1788 udržovala milenecký vztah s hrabětem de Narbonne, kvůli kterému často cestovala v odloučení od manžela. V tomtéž roce ji vyšly první krátké z poloviny obdivné a z poloviny kritické Listy o povaze a dílech Jeana – Jacquese Rousseaua. V roce 1790 vydala dramata Jane Gray a Sophie aneb tajné city, o čtyři roky později novelu Zulma.
V roce 1789 se stala velkou zastánkyní revoluce podobně jako hodně liberálních šlechticů. Její salon se změnil v místo setkávání vlivných revolucionářů. Z velké části byla ústava vypracována s podílem de Staël. I v dalším období se snažila ovlivňovat chod věcí, zejména přes publicistickou činnost. Když se okolo roku 1792 revoluce začala radikalizovat, zkusila v červenci odvézt královskou rodinu pryč z Paříže, což ale nechtěla královna. Germaine utekla v září na zámek rodičů Coppet u Ženevy. Zámek sloužil stále častěji jako úkryt, kde hostila i jiné uprchlíky a zároveň přijímala návštěvy známých osob, například Lorda Byrona či Chateaubrianda. V té době také začala psát velké politicko-filosofické pojednání O vlivu vášní na štěstí osob a národů, to bylo v roce 1796 publikováno. V září 1793 se zastala Marie-Antoinetty brožurou Úvahy o procesu s královnou. Na jaře 1795 publikovala Sbírku různých textů, spolu s nimi literárně-teoretický esej o fikci a dvě novely. Ve Švýcarsku byla vydána její brožura Myšlenky o míru adresované M. Pittovi a Francouzům. Po konci teroru se vrátila na jaře roku 1795 do Paříže, kdy se vložila aktivně do politiky a od podzimu byla podezřelá ze sympatizování s povstaleckými silami věrných králi a byla vykázána z Paříže. Směla se vrátit až začátkem roku 1796. Germaine byla také zakladatelkou politického klubu „Club de Salme“, pojmenovaného dle paláce, kde se její členové scházeli. Sdružoval osobnosti republikánské s osvícenskými. Mezi hlavní představitele patřil i významný politický filosof Benjamin Constant.
Koncem roku 1797 se seznámila s Napoleonem Bonapartem, jenž se po vítězném tažení v Itálii snažil dělat kariéru v politice, a proto ji zpočátku podporoval. Láskyplný vztah ale mezi nimi nevzniknul, a když se pokusila zastavit Napoleona v potlačování povstání ve Švýcarsku, zprotivila se mu a v roce 1799 se dokonce ocitli navzájem v opozici, jelikož Napoleon nastolil v zemi diktátorský režim. V roce 1800 se úředně rozvedla s baronem Staël-Holstein. Když madam de Staël pobývala v Praze, obdržela pozvání od Elisy von der Recke k návštěvě Teplic. Germaine obdivovala Vojenské lázně a zažila zde románek s jedním z největších odpůrců Napoleona – Gentzem. Knížeti de Ligne psala dopisy o obdivu, jež k němu cítila při prohlídce jeho teplického pokoje. Od roku 1814 ještě několikrát otevřela salony v Coppete a Paříži, do politiky však významně nezasahovala. Její předposlední veliká láska, Mořic, zemřel mnoho let po ní a roku 1843 našel svůj klid v benátském kostele v Dubí u Teplic. Germainin poslední manžel byl důstojník John Rocca.
Její poezie a romány započaly romantickou literaturu. Inspirace spisovatelským umem Germaine jsou k nalezení u Waltera Scotta, Chateaubrianda, Shelleyho a lorda Byrona. Přestože díla byla působivá zejména v době romantismu, její historické, literárně-kritické a politické memoáry a eseje zůstaly oblíbené. Hlavními postavami byly ženy, Germaine analyzovala citovou životní snahu se realizovat v komplikovaných sociálních vztazích. Na autorčinu tvorbu navázala George Sandová.
Germaine de Staël – Necker zemřela dne 14. 7. 1817. Na její počest umístili sochu na fasádu budovy Hotel de ville de Paris.
Použité zdroje:
Germaine de Staël – Wikipedie (wikipedia.org)
„Germaine de Staël – Necker byla světoběžnice a velmi inteligentní žena: Názory by měly být průvodci jedny druhých, byla by škoda, kdyby se zbavovaly poznání, které si mohou poskytovat“, In: Deník Směr, roč. 6, č. 122 (27. 5. 1998), str. 9, autor: Ostrovská, Sylvia
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Anne_Louise_Germaine_de_Sta%C3%ABl.jpg