Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

WALTER Gustav

operní pěvec

* 11. února 1834
† 30. ledna 1910

Gustav Walter, operní pěvec, se narodil 11. února 1834 v Bílině. Pocházel z rodiny pekaře Antonína Waltera jako druhý z jeho dvanácti dětí. Přinesl si na svět hudební talent, a tak se začal v Praze učit hře na housle. Kupodivu však nedělal velké pokroky, proto studium hudby ukončil. Absolvoval školení komerčního zaměření, po jehož ukončení se vrátil do Bíliny, kde začal pracovat jako kancelista
v lobkowiczkém cukrovaru. K hudbě se vrátil v roce 1853, kdy zaskočil za nemocného tenoristu Jezeřského kvarteta. Svým výkonem zaujal vedoucího kvarteta pátera Antonína Procházku, který ho nabádal k profesionálnímu zpěvu. Rodiče však byli proti nejisté budoucnosti. Nakonec však, díky finanční podpoře svých bratrů, začal v roce 1854 soukromě studovat zpěv v Praze u profesora konzervatoře Františka Vogla. Již po půlroce dostal nabídku angažmá do brněnské opery. Nejprve menší, později větší tenorové role, jako např. vévoda ve Verdiho Rigolethovi, don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim a další mu brzy otevřely cestu do opery ve Vídni, kde už za svého brněnského angažmá několikrát hostoval. Na vídeňské scéně začal působit počínaje sezónou 1856/1857. Již od počátku ho obecenstvo přijímalo se sympatiemi, avšak kritikové mu vyčítali nedostatečnou hlasovou techniku. Bylo ale jen otázkou času, než se Gustav Walter i na této scéně vypracoval mezi přední sólisty. Současně se uplatňoval i jako koncertní pěvec. Značnou měrou upřel svoji uměleckou pozornost na písňovou tvorbu Franze Schuberta, úspěšně interpretoval i skladby Antonína Dvořáka, který přímo pro něj složil v roce 1880 Cigánské písně na texty Adolfa Heyduka.

Svoji aktivní dráhu ukončil Gustav Walter v roce 1887, kdy odešel ve svých 53 letech na odpočinek. V umělecké činnosti však neustal a na vídeňské konzervatoři se věnoval pedagogickému působení. Během svého života vytvořil Gustav Walter 92 rolí a vystoupil ve 2420 představeních. Zemřel ve Vídni 30. ledna 1910.

Zdroj: Okresní archiv Teplice; Bílinský zpravodaj 1/2001