VIKTORA Karel

*19. 11. 1882

+ 7. 11. 1963

Karel Viktora se narodil v Bělé u Ledče nad Sázavou. Od svých třinácti let pracoval na pozici sklářský dělník v Knížkově sklárně v Oldřichově u Duchcova, poté v Sasku či Novém Sedle. Roku 1900 vstoupil do sociálně demokratické strany, byl členem sklářského odborového svazu a poté se inicioval v boji o samostatnost českého odborového hnutí. Od roku 1911 spoluzaložil Svaz českoslovanského sklářského dělnictva a byl redaktorem časopisu Obrana sklářských dělníků. Se svazem je jeho jméno spojeno až do roku 1938, s výjimkou let 1915 – 1918, kdy probíhala 1. světová válka. Byl také zástupcem sklářského dělnictva v Internacionále sklářského dělnictva a Odborovém sdružení čs. Po vzniku Československé republiky v letech 1918 – 1919 působil jako předseda okresního i místního národního výboru v Teplicích a člen Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy v Duchcově. Toto jeho životní období mělo v jeho životě největší význam.

Za 2. světové války jej věznili v nacistických koncentračních táborech a po válce se jako jeden z mála uplatnil v Revolučním odborovém hnutí. Mimo jiné je také autorem několika publikací z historie sklářství a sociálních zápasů sklářského dělnictva (Sklářská čítanka, 1926, Dějiny organisace sklářských dělníků, 1913). V rukopise zanechal dokumentárně cenné paměti, které jsou uložené v archivu Národního technického muzea v Praze.

Karel Viktora zemřel dne 7. listopadu 1963 v Praze.

Použité zdroje:

http://www.historiecssd.cz/v/viktora-karel/

„Kronika: Jubilea: Představitel sklářů“, In: Revue Teplice, č. 4 (duben 1988), str. 7