VÁVRA Vlastimil

* 4. 12. 1929

+ 9. 11. 1990

Vlastimil Vávra se narodil dne 4. 12. 1929 v Duchcově. Jeho otec Josef Vávra (nar. 29. 12. 1902, Svinařov) pracoval jako berní úředník, který se po odchodu z Duchcova aktivně zapojil do domácího protifašistického odboje napojeného na ústřední skupinu ÚVOD. Nacisty byl pro svou statečnost a odvahu odsouzen k trestu smrti a následně popraven.

Vlastimil Vávra po osvobození vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a v druhé polovině 60. let byl známý jako odvážný a bystrý televizní publicista, jehož krátká kariéra v Československé televizi vyústila zajímavým způsobem v roce 1968. Legendární byla jeho snaha objasnit tragické úmrtí ministra zahraničních věcí Jana Masaryka v podobě čtyřdílného dokumentu pod názvem „Na pomoc generální prokuratuře“, v kterém zpochybnil stávající výklad smrti Jana Masaryka o jeho údajné sebevraždě. Dokumentární cyklus měl velký úspěch, ale také se stal předmětem ostré kritiky na ÚV KSČ. Normalizátory provokovalo, že Filmový a televizní svaz FITES dne 6. 11. 1969 ocenil dílo Vlastimila Vávry cenou „Trilobit“ za filmovou a televizní tvorbu v roce 1968. Pět dní na to Mladá fronta vydala prohlášení, kdy se vedení Československé televize distancovalo od rozhodnutí FITES. Seriál Vlastimila Vávry prý velmi negativně dezorientoval naší veřejnost. Také komunisté z ústředního výboru Národní fronty viděli Vávrova „Trilobita“ coby provokaci a v mocenských orgánech běžela jednání o zákazu svazu. Nejdříve ministerstvo kultury zastavilo financování a následně NF ČSR rozhodla o vyloučení FITESu z Národní fronty.

Vlastimil Vávra přišel tak o práci a dvacet let se nesměl věnovat svému povolání, byl odsouzen k mlčení. K Duchcovu, svému rodnému městu, si udržel hezký vztah (přivedl sem i profesora Václava Černého) a po listopadu 1989 potvrdil své přesvědčení, že pro budoucnost Duchcova je nezbytné využít proslulosti Giacoma Casanovy. Znovu byl vděčný za svobodu slova a mimo své publicistické plány chtěl přispět k rehabilitaci svého rodiště. Z účasti na oslavách 750 let města se však omluvil, přemohla ho nemoc. Přední český publicista zemřel 9. listopadu 1990 v Praze po těžké nemoci. Vlastimil Vávra se tak nedožil ani prvního výročí „sametové“ revoluce, v níž tolik věřil.

Použité zdroje:

„Odvážný publicista Vlastimil Vávra“, In: Duchcovské noviny, č. 11 (listopad 2010), str. 18, autor: Koukal, Pavel

„In memoriam: Za Vlastimilem Vávrou“, In: Revue Teplice, č. 12 (prosinec 1990), str. 29

„Odvážný publicista Vlastimil Vávra“, In: Duchcovské noviny, č. 12 (prosinec 2009), str. 19 – 20, autro: Koukal, Pavel