Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

VALACHOVÁ Marie

básnířka

* 26. června 1930
†  5. ledna 1989

Básnířka Marie Valachová, rodačka z Bíliny, se narodila 26. června 1930. Již na gymnáziu obdivovali spolužáci i pedagogové její první verše, inspirované životem na severu Čech, v kraji, kde jako dítě prožívala třicátá léta i okupaci. V polovině 50. let dokončila studia na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a souběžně s odhalením kultu osobnosti i událostmi v Maďarsku začala projevovat politicky zcela nekonformní postoje. První a jediná básnická sbírka Černý kámen jí vyšla
v nakladatelství Československý spisovatel teprve v osmašedesátém roce. Pak přišla okupační vojska a další sbírka připravená do tisku už vyjít nesměla. Tentokrát to nebylo pouze kvůli jejím osobním postojům, ale i proto, že byla manželkou jednoho z nejaktivnějších politiků Pražského jara, ministra zahraničních věcí prof. Jiřího Hájka.

A tak se k rukopisným sbírkám z 50. a 60. let, které ve své době neměly žádnou naději na otištění (Vyzvání k lásce, Květy, Jitření rána, Nechci krvácet, Rozkvetlé jinovatkou, Nahá tvář, Popelčiny verše, Maškaráda) přidaly i ty ze 70. a 80. let (Akvamaríny, Srdce není žaludové eso, Ptáci zpívají šíleným žebrákům, Lisování vína), které vyšly v samizdatových strojopisech a které Marie Valachová později završila nedokončeným rukopisným torzem veršů, jež nazvala Láska nebeská a pekelná. V samizdatových edicích skončila i její dramata Děvín, Hledači, Heroin, Tulačka, Květy na srdci, Dárek k narozeninám, Ars amatoria, Život doživotně.

Ze všech samizdatových sbírek veršů vyšel knižně jediný svazek Nebe, peklo, ráj; exilový nakladatel Daniel Strož jej vydal roku 1983
v Mnichově ve své edici Poezie mimo domov. Sedmdesátá a osmdesátá léta přinesla Marii Valachové zvláště těžký úděl. Manžel byl jedním
z prvních tří mluvčích Charty 77, a to přineslo výslechy, domovní prohlídky, sledování a střežení, šikanování, skandalizování.

Omezování v základních lidských právech nakonec vyústilo v záměrné sadistické zraňování na místě zvláště citlivém – perzekucí jediného syna, jemuž byla soustavně odepírána možnost studovat a nakonec mu byla povolena jen v zahraničí s podmínkou navždy se vystěhovat
z vlasti.

Marie Valachová-Hájková zemřela v Praze dne 5. ledna 1989 na prahu roku tolik očekávaných revolučních přeměn; pohřbena je na bílinském hřbitově. Poslední drobný výběr z jejích básní vyšel nákladem Lyry Pragensis v roce 1990 pod názvem Zákon moře.

Zdroj: Bílinský zpravodaj 7. července 2005, Pavel Koukal