Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

SEUME Johann Gottfried

básník a spisovatel

* 29. ledna 1763
† 13. června 1810

Německý revoluční básník Johann Gottfried Seume se narodil 29. ledna 1763 v selské rodině v obci Poserna u saského Weissenfelsu. Rodinu potkávala jedna rána za druhou a období neúrody
a hladu na počátku 70. let ji zcela ožebračilo. Roku 1776 zemřel otec a zanechal zde vdovu s pěti dětmi. Chlapcovo nadání ale nezůstalo utajeno hraběti z Hohenthalu, který mu umožnil studovat
v městské škole v Borně. Po dvou letech přešel na mikulášskou školu do Lipska a roku 1780 na tamní univerzitu. Jeho hlavním studijním oborem byla teologie, ale poznával i historii, klasické jazyky, literaturu a filozofii. Během studia však stále více k teologii pociťoval nechuť a aby unikl svému předurčení, opustil v roce 1781 tajně Lipsko a vydal se pěšky do Paříže.

Již po několika dnech padl do rukou hessensko-kasselských verbířů, kteří jej navlékli do vojenského mundúru. Několikrát se marně pokusil o útěk. Spolu s ostatními žoldáky byl prodán do Anglie
a ve vojenské lodi odvezen z Hamburku do Severní Ameriky. Konflikt s povstalci, který měli urovnat, se mezitím vyřešil a tak se vrátili do Evropy. Cestou do Brém bylo rozhodnuto, že veškeré mužstvo bude prodáno Prusům. Seume se pokusil
o útěk, ale brzy byl opět zajat. Za dezerci byl tvrdě potrestán a Prusům musel sloužit další čtyři roky. V roce 1787 za něj kupec Bauermann složil kauci a Seume odjel do Lipska. Zapsal se tam na studia práv a filozofie, překládal z angličtiny a rozvíjel vlastní literární činnost. Poznal se i s ruským hrabětem Ingelstrőmem a stal se jeho tajemníkem. Doprovázel jej do Varšavy, kde zažil polské lidové povstání vedené Konciuszkem. Po dvou letech jej carevna poslala do Lipska, kde vyučoval angličtinu a ruské zkušenosti zpracovával ve svých politických spisech. Brzy vydal i vlastní sbírku básní.

Od počátku prosince 1801 do srpna 1802 podnikl „pouť do Syrakus“ přes Drážďany a Pirnu, hřebeny Krušných hor a Polabí na Prahu, Vídeň, Řím a Neapol. Po všech dobrodružstvích, k nimž patřila i lupičská přepadení, dorazil koncem března na Sicílii. Veškeré dojmy zachycoval literárně a jeho cestopis získal velkou popularitu. Roku 1805 obdobně cestoval Polskem, Ruskem, Švédskem a Dánskem a další cestopis nazval „Mé léto 1805“. Nejsou to však jen slova obdivu nad krásou poznaných zemí, ale zároveň odvážná kritika společenských nespravedlností. Jeho spisy byly proto mnohde na indexu a „Procházka do Syrakus“ byla ještě roku 1827 zabavena v pozůstalosti
L. van Beethovena.

Roku 1808 Seume vážně onemocněl a na radu přátel se v květnu 1810 vypravil na svoji poslední cestu do Teplic. Ubytoval se v lázeňském domě Zlatá loď a 13. června 1810 podlehl útrapám. O dva dny později byl pochován na městském hřbitově vedle kaple sv. Ducha. Jeho přítelkyně a básnířka Elisa von der Recke spolu s přáteli se postarala o skromný náhrobek. V roce 1895 k němu přibyl pomník s bustou
z bílého mramoru od Viléma Gestnera, postavený na pokraji parku, vzniklého na místě zrušeného hřbitova.

Zdroj: Revue Teplice 8/88, Pavel Koukal