Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

SCHEITHAUER Rainer

malíř, sochař, grafik

* 2. dubna 1931
† 19. dubna 1992


Německý malíř Rainer Scheithauer se narodil v Duchcově a jeho rodina zde měla hluboké kořeny. Rainerův praděda v Duchcově roku 1853 založil světově významnou porcelánku, otec Ottmar vlastnil eichlerovské umělecké geny a též sestřenice Antonia Eichler byla dobrou malířkou. Jejich rodina byla známá jako generace rozvětveného měšťanského rodu, znali je sběratelé starých pohlednic jako knihkupce a jejich vydavatele a rovněž jako vydavatele publikací. Svůj firemní štít mají zvěčněn na mnoha dobových záběrech na domě č. 10 na duchcovském náměstí. Jeho otec se doma a také v Jeně, kam se po válce s rodinou přestěhoval, věnoval umělecké výrobě hraček a loutek. Již v době, kdy byl Rainer mladý chlapec, se dalo předpokládat, že ho bude jakožto výtvarně nadaného člověka čekat osud světoběžníka. V Jeně (Východní Německo) studoval výtvarné umění sedm semestrů, věnoval se aktu, portrétní malbě i praktickému oboru kameníka. První jeho výstava byla součástí přehlídky umělců Erfurtu a Jeny. Roku 1952 přešel do Essenu (Západní Německo), kde vystudoval další dva semestry a tři roky vykonával praxi u sochaře H. Lungwitze. V roce 1957 se odstěhoval a působil nejdříve v Karlsruhe a později v Elztal-Dallau jako člen uměleckého spolku Kunstverein Neckar-Odenwald. K jeho architektonické tvorbě patří například desetimetrová bronzová fontána na Adenauerově náměstí v Heidelbergu (1988) a bronzová kašna na náměstí v Mannheim-Rheinau (1982).
Ještě v červenci roku 1991 měl Rainer Scheithauer výstavu v duchcovském zámku, přičemž jeden z jeho obrazů s casanovským tématem je umístěn v duchcovském muzeu. Na další spolupráci se chtěla podílet teplická Unie výtvarných umělců, ovšem již to nestihla - Rainer zemřel 19. dubna roku 1992.

Použité zdroje:
"Malíř nadživotních pláten", článek in: Duchcovské noviny, Č. 4 ( duben 2011 ), s. 21, autor: Koukal Pavel
"Malíř, grafik a sochař", článek in: Duchcovské noviny, Č. 4 ( duben 2006 ), s. 17, autor: Koukal Pavel