SÁGNER Augustin

* 13. 12. 1891

+ 29. 5. 1946

Augustin Ságner se narodil dne 13. 12. 1891 v Kostelci nad Orlicí. Roku 1912 maturoval na místní reálce a poté se odstěhoval do Prahy, kde studoval semestr na technice a odsud přešel na Akademii výtvarných umění. Byl žákem uznávaných malířů a pedagogů, např. Maxmiliána Pirnera, Františka Thieleho, Jana Preislera či Vratislava Nechleby. Studium mu přerušila první světová válka, jelikož byl odveden a sloužil v Bosně – Hercegovině a Uhrách. Akademii dokončil až po válce a následně si udělal, po radách svých pedagogů, aprobaci na profesora kreslení pro střední školy. Učit začal roku 1920 v Mladé Boleslavi a roku 1924 odešel do Duchcova. Zde se stal profesorem Českého státního reformního reálného gymnázia. První jeho výstava proběhla v Mladé Boleslavi roku 1924 spolu s jeho přáteli Karlem Boháčkem a Pravoslavem Kotíkem. Po příchodu do Duchcova se stal členem Sdružení výtvarných umělců severočeských, které bylo založeno roku 1923. Jejich nejvýznamnější expozice proběhla roku 1925 v pražském Rudolfinu v dnešním Domě umělců. Na této výstavě Ságner ukázal obrovský vliv hornického kraje pod Krušnými horami, který vnímal jako nevyčerpatelný zdroj inspirace a řada jeho obrazů obsahovala silnou sociální tématiku, o čemž svědčí názvy obrazů jako: Tuláci, U továrny, Harmonikář, Duchcovský oprám, Hornická balada (obraz, jenž zaznamenal největší úspěch, zobrazuje ženu s horníkem v dramatické rozmluvě před jeho sestupem do šachty). V roce 1926 se Sdružení výtvarných umělců severočeských sloučilo s obdobnou organizací ve východních Čechách se sídlem v Hradci Králové. Spolek se znovu přemístil po třech letech a přejmenoval se na Sdružení výtvarníků v Praze. Ságner se i nadále podílel na jeho činnosti. I přes svůj desetiletý život v hornickém Duchcově nebyl izolován. Stýkal se s Jaroslavem Seifertem, Františkem Hrubínem, Františkem Halasem, teoretikem Vítem Obrtelem i malíři Miloslavem Holým, Františkem Tichým, Pravoslavem Kotíkem, Karlem Holanem a dalšími. Jeho hodiny kreslení byly osobité, reagoval též na události doby ve třicátých letech, a tak mezi jeho mnohými kresbami najdeme zachycenou atmosféru hornické stávky.

S Duchcovem se Ságner rozloučil svou výstavou v roce 1933, kterou instaloval v sále hotelu Koruna, což je dnešní Dům kultury. Vystavoval zde spolu s německým sochařem Hermanem Zettlitzerem. Výstava zahrnovala řadu duchcovských motivů, ale i chatu na Bouřňáku, jež se díky Karlu Límovi dostala i na pohlednice. Z této výstavy se dochovaly podpisové listiny jako svědectví kusu duchcovských dějin. Ve třicátých letech pomalu přechází i ke geometrické abstrakci s kontrastní a ohraničenou barevností. Po několika letech se s abstrakcí rozloučí a vrací se zpět k vyjádření smyslového poznání skutečností. Roku 1938 se v duchu vrací na sever, maluje obraz Zrazený, který znázorňuje vojáka ustupujícího ze severočeských hranic. Malíř se nechává strhnout tématikou okupace, využívá techniky šerosvitu a alegorií. Ságner se vrací i do dávné minulosti, ztvárňuje prvotního Sochaře, Malíře i Stavitele.

Na sklonku života i jeho tvorba zdramatizovala. Obrazem Vítání slavil příchod obrození. Přestože je vážně nemocný, maluje dál. Své dílo dovršuje posledním, již nedokončeným obrazem Doznělá píseň. Malíř umírá v Praze dne 29. 5. 1946. Za pomoci jeho dcery Evy Suchomelové roku 1986 instalovali v Duchcově retrospektivní výstavu ve Valdštejnské knihovně duchcovského zámku. Poslední jeho velké výstavy proběhly v Rychnově nad Kněžnou a v Roudnici nad Labem.

Použitá literatura:

„Malíř Augustin Ságner“, In: Duchcovské noviny, č. 5 (květen 2006), str. 21, autor: Koukal, Pavel

„Ságnerův návrat“, In: Revue Teplice, č. 8 (1986), str. 19, autor: Koukal, Pavel