Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

RAJTR František

učitel

* 21. října 1893
† 29. dubna 1980

František Rajtr, duchcovský učitel, pocházel ze Suhrovic na Mnichovohradišťsku a narodil se 21. října 1893. Po vystudování učitelského ústavu v Čáslavi předstupoval s mnoha předsevzetími před své žáky v Horní Krupé u Německého Brodu a ve Velkém Újezdě u Mělníka. Na podzim 1915 nastoupil na školu v Hostomicích nad Bílinou, kde na něho velmi zapůsobilo setkání s havíři a proletářskými dětmi. Ani jeho neminulo běsnění I. světové války. V červenci 1915 nastoupil válečnou službu;  na východní frontě pak zažil březnovou revoluci v Rusku. Jeho Listy z bojiště otiskl nakonec konfiskovaný „Památník zpěváckého spolku Slavoš v Berouně“. V poslední fázi války se dostal  na frontu před Verdunem. Zpět se vracel pěšky přes revoluční Německo pochodem dlouhým přes 600 km.

Po Novém roce 1919 přichází do Duchcova, kde pomáhá v práci revolučnímu národnímu výboru. Na podzim téhož roku však odchází do Tisovce na Slovensku, aby tam záměrně získával zcela nové zkušenosti. Z prací svých žáků vydal sborníček „Pod Hradovou“ s výmluvnou předmluvou „Mladému
a novému Slovensku“. Po třech letech se loučí se svými nejvděčnějšími žáky a vrací se do Duchcova. Své znalosti prohlubuje ve Škole vysokých studií pedagogických v Praze. Tam nachází cestu do společnosti prof. dr. Zdeňka Nejedlého a mezi pokrokové učitele. V roce 1923 je zvolen předsedou Socialistického sdružení učitelského
a zároveň se stává redaktorem Učitelských novin, vydávaných v té době v Duchcově. Duchcov a český sever se stal jeho skutečným duchovním rodištěm. Dodnes  na něj s láskou  vzpomínají všichni, které systematicky vzdělával. Kolika dělnickým dětem pomohl při prvním rozletu do života, zvláště když rozpoznal to nejcennější pro existenci národa – jejich nadání. Chodil do rodin, přemlouval rodiče a nakonec chlapce doprovodil do Prahy ke zkouškám a vymohl i sociální stipendium.

Byl praktickým učitelem, ale i vědeckým pedagogickým pracovníkem. Osvojoval si, rozvíjel a prosazoval nejnovější pedagogické poznatky. Stavěl pedagogiku do nového světla. Učitelské noviny byly nejvýznamnější Rajtrovou tribunou, vysoce oceněnou zejména prof. dr. Zdeňkem Nejedlým. Navštěvovala ho řada významných osobností našeho kulturního i politického života, početně však převládali prostí horníci, přicházející pro odpovědi na palčivé denní problémy. Sešli se tu i po střelbě u duchcovského viaduktu , aby zoufalí, zranění a ponížení nalezli útěchu i víru v budoucí  život.

Po nacistickém vpádu do severočeského pohraničí zachraňoval v prvé řadě vzácné knihy. V Roudnici nad Labem se zapojil do ilegální činnosti skupiny Předvoj a jako dříve, i v době okupace šířil revoluční pravdu, tím více, že jeho srdce bylo krutě raněno odchodem dcery Sylvy, umučené v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau. Po osvobození se se vší vervou vrhl do práce ve prospěch nové vlasti. Znovu přesvědčoval, agitoval, vzdělával, zprvu jako okresní osvětový inspektor na Roudnicku, později jako ústřední tajemník Československé společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí v Praze. Jeho celoživotní práce byla mnohokrát oceněna, mimo jiné i propůjčením Řádu práce.

Takový byl až do své smrti 29. dubna 1980. Právě u učitele Rajtra lze bez nadsázky říci, že byl skutečným pokračovatelem odkazu
J. A. Komenského. Mnohé ve své době vybojoval, v mnohém svou dobu překročil, aby posunul člověka i společnost k nejčistším ideálům skutečného lidství.

Zdroj: Revue Teplice  7/80, V. Bartošková