PODRACKÝ Jan

* 16. 5. 1909

+ 8. 9. 1943

Jan Podracký se narodil 16. května 1909 v Louce u Litvínova, kde jeho otec pracoval jako zedník na dole Pluto. Ani ne po dvou měsících se rodina přestěhovala do Mariánských Radčic, kde otec dostal práci na dole Johann (Kohinor II.). V nejmenším domku v Příčné ulici prožíval Jan celé své dětství. Pěšky chodil do české školy v Libkovicích a od roku 1920 jezdil vlakem do Duchcova, kde studoval na českém státním reformním reálném gymnáziu. S moderním malířstvím se tam setkal u svého profesora, akademického malíře Augustina Ságnera a s literaturou díky profesoru Stanislavu Lyerovi. Byl výrazně talentovaný, rovněž ale i rebelantské povahy, což nebylo pro život na českém severu překážkou. Již na gymnáziu poznal mnoho přátel, s nimiž sdílel přání lepšího života do budoucnosti. Jeho největším kamarádem byl Julius Bartošek, z kterého se časem stal básník Ilja Bart. Spolu obdivovali moderní umění, obzvláště Majakovského (v té době již Podracký maloval). Publikovali v pražském studentském časopise a pro rady si chodili k učiteli Františku Rajtrovi. Roku 1927 vydali v Mostě Bartovu první sbírku Slunce nad blátivým jarem, jíž Podracký ilustroval a Rajtr napsal úvodní slova. Tou dobou Jan Podracký studoval architekturu v Plzni na vyšší škole stavební a i tam měl štěstí na dobré zázemí. Mnoho přátel našel mezi studenty, ale i dělníky. Se studenty dali do tisku Malou revue a literární almanach Vzdor. Pro Malou revue byl autorem jak ilustrací, tak grafické úpravy. Dvoje prázdniny strávil s Karlem Límem při stavbě chaty na Bouřňáku. Mezi dělníky se seznámil s Juliem Fučíkem, v Komunistickém svazu mládeže zase se spisovatelem Rudolfem Hrbkem, který byl účasten Podrackého bouřlivých demonstrací, diskusí na schůzích i spolupráce s dělníky plzeňské Škodovky. Z této doby je zachováno množství obrazů se sociální tématikou. Řada jeho obrazů je ovlivněna kubismem a dalšími moderními styly 20. a 30. let.

Když roku 1930 odmaturoval, v hlavě měl spoustu myšlenek a idejí. Do karet mu však nehrálo období světové hospodářské krize. Tato léta strávená v proletářském prostředí hornického Duchcovska stvárnil ve své autorské malířské tvorbě. Motivy poznamenala tragédie, ve které se sever ocital. Vyobrazení nebylo pasivní, ale nesmiřitelné, toužící po vzpouře. Nezobrazoval jen zbrázděnou tvář kraje, ale hlavně buřičskou touhu hornického severu. Výrazovým prostředkem mu byla též fotografie. Jedna z nich byla i v učebnici. Fotografie, jež znázorňovala účastníky pohřebního průvodu jdoucí v šestistupech, doprovázejíc nezaměstnané, zastřelené u duchcovského viaduktu. Julius Fučík tuto zařadil do 6. čísla Tvorby jako ilustrace k jeho reportážím.

Pracoval též u stavební společnosti Kiml a Drtikol v Hostomicích, avšak krize ve stavebnictví mu nedovolila plně využít svůj talent, nakonec byl rád za každou příležitostnou zednickou práci.  Ke svým stavbám se vrátil až na sklonku 30. let coby zaměstnanec stavební firmy Ing. Josefa Funka v Duchcově. Uvolnění nacházel s mládeží v hostomické trampské osadě Havaj, v té době inklinoval k ochotnickému divadlu. Byl autorem výpravy pro hry Voskovce a Wericha – Balada z hadrů, Rub a líc a Kat a blázen (1935 – 1937). Tehdy se stupňovalo nebezpečí fašismu, znaky toho jsou k vidění i v Podrackého malířské tvorbě, která slavila úspěchy v Kračmarově umělecké galerii v Kladně. V národnostně vyhroceném období se oženil s Němkou, což mělo za následek ponižování a ústrky. K prvnímu sporu došlo po zabrání pohraničí, kdy henleinovci vytloukli manželům dům v Mariánských Radčicích. Jan to fotograficky zdokumentoval a byl skoro zatčen. Bohumil Holub navedl Podrackého do ilegálního hnutí a zároveň největší protifašistické skupiny severočeských komunistů. Zúčastnil se práce okresního vedení strany v Duchcově a náležely mu povinnosti spojky s 1. ilegálním ústředním výborem KSČ. Dne 9. 12. 1941 ho zatklo gestapo, skoro rok byl vězněn v Mostě a na konci roku 1942 ho převezli do Litoměřic. Zde byl odsouzen „lidovým soudem“ k pětiletému vězení a krátce na to odvezen do tábora Coswig – Anhalt – Dessau v Griebo. V červnu 1943 získal novou žalobu, kdy vrchní státní považoval za rozsudek nedostatečný pro tak nebezpečného zločince, který se podílí na velezrádné činnosti proti Říši v době, kdy Německo válčilo se Sovětským svazem. A tak nad ním soud vynesl rozsudek smrti. Své poslední životní chvíle prožil v berlínské věznici Plötzensee, kde nakreslil celu smrti a napsal svůj poslední deník jako svědectví pro ty, co přežijí. Obojí se podařilo jeho ženě propašovat z vězení a uchovat do současnosti. Jan Podracký byl popraven dne 8. září 1943 v Plötzensee, stejně jako Julius Fučík.

Z jeho pozůstalosti bylo instalováno mnoho výstav. Severočeští výtvarníci mu v roce 1946 věnovali prostor na první poválečné přehlídce jejich tvorby v Ústí nad Labem. Nakladatelství KAPUCÍN Společnosti přátel města Duchcova vydalo za podpory Českého svazu Bojovníků za svobodu a Města Duchcova Podrackého deník z cely smrti paradoxně plný naděje, nezlomné víry v život a v mírovou budoucnost lidstva. „Vidíte, že věřím, a i když mne to někdy na pět minut zlomí, já se dovedu zase narovnat…“

Použité zdroje:

Jan Podracký – Wikipedie (wikipedia.org)

Jan Podracký životopis | Databáze knih (databazeknih.cz)

„Jan Podracký“, In: Revue Teplice, č. 5 (1989), str. 17, autor: Koukal, Pavel

„Malíř a architekt Jan Podracký“, In: Duchcovské noviny, č. 9 (září 2013), str. 18, autor: Koukal, Pavel

„Popravy v Plötzensee“, In: Revue Teplice, č. 9 (září 1983), str. 5

„Talent zničený osudem“, In: Duchcovské noviny, č. 5 (květen 2009), str. 18 - 19