NEUMANN Stanislav Kostka
* 5. června 1875
† 28. června 1947
Stanislav Kostka Neumann křtěný Stanislav Jan Konstantin Bohudar se narodil 5. června 1875 v Praze Karolině Neumannové, rozené Eichlerové, dceři významného obuvníka, a Stanislavu Neumannovi, žižkovskému advokátovi a staročeskému poslanci Českého zemského sněmu a Říšské rady pocházejícímu z patricijské německo-polské rodiny, hlásící se k české národnosti. Když bylo S. K. Neumannovi 5 let, zemřel mu otec a on i se svou matkou šel bydlet k zámožnějším tetám do olšanské vily na Žižkově. Po smrti jedné z tet vilu zdědil a prožil v ní, od raného dětství, 30 let. Od roku 1887 studoval na gymnáziu, ale to, stejně jako obchodní akademii, na kterou z gymnázia přestoupil, nedokončil. Ze známostí získal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Svůj zájem o literaturu dával najevo již na gymnáziu, kde vydával s přáteli časopis Vlast a Slavia, v nichž publikoval své první povídky a básně. Sympatizoval s pokrokovým hnutím, byl aktivistou v politickém životě na straně radikální mládeže, navštěvoval sociálně-demokratické schůze a stýkal se s dělníky. Roku 1893 byl uvržen do vyšetřovací vazby coby jeden z vůdčích osobností „tajného spolku Omladina“, kde oznámil vystoupení z římsko-katolické církve. Ve vazbě strávil 4 měsíce, do žaláře byl poté uvržen na 10 měsíců za rušení veřejného pokoje a za přečin tajného spolčování. Když se vrátil z vězení, zveřejnil svou první sbírku Nemesis, bonorum custos… ovlivněnou naturalismem a realismem Josefa Svatopluka Machara. Dále také přispíval do symbolistického a dekadentního časopisu Moderní revue, jenž vydával Jiří Karásek ze Lvovic a Arnošt Procházka.
Na Mostecku a zejména tedy také na Teplicku se stal vůdčí osobností generace anarchistických buřičů coby organizátor skupiny kolem revue Nový kult s F. Šrámkem, F. Gellnerem, J. Mahenem, V. H. Brunerem a K. Tomanem. Jako anarchistu jej znali v Duchcově, v Lomu, stejně jako v Břežánkách, Ledvicích, navštěvoval i Teplice. Severočeské dělníky bránil hlavně svým literárním umem, prohlásil o nich, že jsou „povahy tesané z nejsolidnějšího křemene, statečné, obětavé, s mravní silou a velikou sebekázní…“, úzce spolupracoval s duchcovským Hynkem Holubem, do jehož listu Duch českého severu přispíval, stejně jako do lomské Omladiny.
V roce 1902 se stal spoluzakladatelem Esperantského klubu v Praze a esperanto ovládl údajně tak, že byl schopen v něm psát i poezii. Jeho vila se stala střediskem anarchistické bohémy, navštěvovala ji celá řada literátů, např. F. Gellner, M. Majerová, F. Šrámek, V. Dyk, J. Karásek ze Lvovic, O. Theer, H. Klosterka a mnoho dalších.
Ze svého prvního manželství s Kamillou Krémovou měl dceru Kamilu a syna Stanislava. Kamille po rozvodu nechal vilu a odešel se svou druhou družkou Boženou Hodačovou do Vídně. S ní měl dceru Soňu. Jejich vztah ale také nevydržel a S. K. Neumann pak již zůstal se svou poslední životní partnerkou Lídou Špačkovou od roku 1925 až do své smrti.
S. K. Neumann také přispíval do Lidových novin, postupem času se začal odklánět od anarchismu a začal se věnovat přírodě, příkladem je dílo Kniha lesů, vod a strání (1909), s bratry Čapkovými se podílel na Almanachu na rok 1914, v němž byl odmítán individualismus, symbolismus a propagoval civilismus. Za první světové války působil jako saniťák na albánské frontě, po demobilizaci začal vydávat časopis Červen, kam seskupil autory předválečné moderny. Ve dvacátých letech se stal spoluzakladatelem KSČ a iniciátorem proletářské poezie. Dále byl redaktorem časopisu Kmen a Proletkult, tvořil agitační větev, ale zabýval se také vědecko-populárními pracemi, jako např. Francouzská revoluce, Dějiny ženy či Dějiny lásky. V průběhu druhé světové války žil na venkově a unikal tak pozornosti gestapa. Ke konci života se vrátil do Prahy, v listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem, vydal pak ještě dvě sbírky Zamořená léta a Bezedný rok. S. K. Neumann zemřel 28. 6. 1947 v Praze.
Ve svých dílech bojoval proti maloměšťáctví a teismu. I z toho důvodu psal básně formou modliteb. Oslavoval člověka, život, slunce, zemi, krásy a radosti a mezi jeho nejznámější díla patří například Nové zpěvy, Kniha mládí a vzdoru, Bohyně, světice, ženy, Rudé zpěvy atd.
Použité zdroje:
„Apoštol nového žití“, In: Revue Teplice, Č. 4 (1977), str. 18, autor článku: Koukal, Pavel
Stanislav Kostka Neumann – Wikipedie (wikipedia.org)
S. K. Neuman - Výběr kulturních výročí - osobnosti, str. 12, bibliogr., fot., příl.
Foto: Wikipedie