MUŽÍK František
* 1. května 1922
† 30. června 1998
Prof. dr. František Mužík CSc. se narodil dne 1. 5. 1922 v rodině duchcovského havíře a protože byl nadaný, studoval na českém státním reformním reálném gymnáziu. Protože byl i muzikální, byl žákem Hudební a pěvecké školy v Duchcově, kde se učil hře na housle u Otto Rezka. Na jedné z akademií hrál Beethovenovu Romanci za klavírního doprovodu Kamila Pavlíka a byl i členem gymnaziálního orchestru, který vedl profesor Bohumír C. Betr. Nebylo mu však dopřáno, aby v Duchcově maturoval
a tak po okupaci strávil rok v Lounech a studia uzavřel v Berouně.
Pak z nedostatku jiných možností absolvoval abiturientský kurz na Vyšší škole elektrotechnické v Praze a nastoupil jako technik v Junkesových závodech na Vysočanech. Tam se zapojil do protifašistického odboje a 14. 12. 1942 jej zatklo gestapo. Až do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwaldu, kde byl zapojen do činnosti ilegální skupiny Bohéma.
Až po osvobození se mohl vrátit k hudbě. Na filosofické fakultě University Karlovy vystudoval obory hudební věda a historie. Středem jeho zájmu byla zejména česká středověká píseň od 11. do 15. století. Z jeho rozsáhlé publikační činnosti připomeňme alespoň „Nejstarší památky české hudby“ (1963). Významná byla ovšem i jeho činnost pedagogická. Od roku 1959 byl vedoucím katedry dějin hudby, v první polovině 60. let dokonce děkanem filosofické fakulty. V roce 1980 získal hodnost universitního profesora, ale vleklá choroba jej záhy vyřadila z aktivní činnosti. Zemřel v Praze 30. 6. 1998.
Zdroj: Duchcovské noviny 9/98, (pak)