MAREŠ Michal

* 22. ledna 1893
† 17. února 1971

Básník, prozaik, dramaturg a především novinář Michal Mareš se narodil 22. ledna 1893 v Teplicích. Střední školu studoval v Praze, ale
v sedmnácti letech byl vyloučen ze všech středních škol Rakousko-Uherska za svůj protest proti popravě španělského volnomyšlenkáře Francisca Ferrera. Jako jeden z nejmladších se podílel na českém anarchistickém hnutí a patřil ke spisovatelské a básnické generaci buřičů-anarchistů. Znal Franze Kafku a přátelil se s Jaroslavem Haškem, na jehož předvolebních schůzích Strany mírného pokroku v mezích zákona byl zapisovatelem.

Po I. světové válce se stal exkluzivním reportérem Tribuny a Prager Tagblattu. Vydal sbírku sociální poezie Přicházím z periferie, sbírky reportáží jako např. Policejní šťára a Zápisky z výčepů lihovin. Jeho koloniální román Oasa a divadelní hra Sing-Sing, napsaná pod dojmem popravy Sacca a Vanzettiho, vzbudily velký zájem. V roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník k obraně našich hranic a po celou válku pracoval částečně v ilegalitě. Pomáhal německým antifašistům i židovským spoluobčanům a za pomoci českých četníků organizoval černou poštu do terezínského ghetta.

S radostí uvítal osvobození v květnu 1945, ale již 17. května 1945 jej uvěznila sovětská NKVD. Jednalo se naštěstí o omyl, takže byl propuštěn, ale přesto byl hlídán Státní bezpečností. Některým funkcionářům se nelíbila jeho novinářská činnost, kdy v Peroutkově Dnešku poukazoval na různé nečisté praktiky, hraničící s nezákonností. Když v roce 1948 vydal sérii reportáží Přicházím z periférie republiky, bylo
o jeho osudu rozhodnuto. Byl odsouzen a sedm let života strávil ve vězení. Po propuštění mu bylo zabráněno publikovat, takže byl na dlouhou dobu prakticky zapomenut. Až v roce 2000 vydalo nakladatelství Prostor Marešovy rozsáhlé memoáry, a tím prolomilo hradbu mlčení, která kolem tohoto spisovatele za léta vznikla.

Michal Mareš zemřel v Praze 17. února 1971, ale až o dvacet let později byl rehabilitován.