KAFTAN František
* 15. dubna 1883
† 24. února 1949
Mezi severočeské osobnosti, jejichž zásluhy byly před listopadem potlačovány, patří i František Kaftan, díky němuž byl kdysi Osek u Duchcova nejvýraznější baštou čs. národně socialistické strany. Narodil se tam 15. 4. 1883 a když mu bylo 14 let, museli rodiče koupit kahan, aby mohl fárat na Nelsonu. Měl však štěstí a stal se brzy jedním z obsluhovatelů parního stroje, který na něho působil jako technický zázrak. Jelikož patřil k nejlepším žákům osecké pětitřídky, byl i typickým příkladem samouka, který se mnohé naučil z četby.
V patnácti letech pomáhal Václavu Draxlovi se založením české veřejné knihovny a stal se jedním
z jejích dobrovolných knihovníků. Když ztratil práci, vypravil se do Prahy, kde přijal místo účetního praktikanta a snažil se získat znalosti i v tomto oboru. V hlavním městě ovšem navázal i mnohé literární kontakty, zejména v okolí Půlpánových antimilitaristických „Mladých proudů“ i krejcarového „časopisu ujařmených,“ který pod názvem „Lid“ vydávali Emil Špatný a Alois Hatina. Kromě jiných poznal tehdy
i Hatinova přítele, začínajícího Jaroslava Haška, nejvíce ovšem na něho zapůsobila poetická zpěvnost Fráni Šrámka. V šrámkovské inspiraci se rodily Kaftanovy „Havířské písničky,“ pozoruhodné svěží verše a zvonivé popěvky z rodného severu.
V roce 1910 Kaftanovi vyšla dnes velmi vzácná publikace „25 let menšinové práce na Osecku.“ V „Lidu“ vycházel před 1. světovou válkou na pokračování jeho autobiografický román „Petra Župana trápení.“ Po jeho vzplanutí vydal jeho přítel J. Truneček vlastním nákladem
v Lounech u A. Štrombacha jednu z jeho básní, napsaných během výcviku v Kadani. Náklad byl zabaven a na oba vojíny, kteří mezitím odtáhli do Srbska, byla podána žaloba pro „vzbuzování nechuti ke stavu vojenskému“. Zachránil je český soudce a již připravený rozkaz
k odkomandování bývalých havířů na práci v dolech. Vrátil se tedy na Nelson a již od 16. 12. 1916, kdy se v Oseku konala za účasti členů pražské Mafie schůze českých menšinářů od Chomutova po Českou Lípu, byl příslušníkem 1. odboje.
Dne 17. 3. 1917 zakládal v Oseku „socialistickou radu“, která se později přeměnila v revoluční Národní výbor. Kaftan byl jeho jednatelem
a zároveň členem Ústředního národního výboru pro severní Čechy se sídlem v Duchcově. Po celou první republiku zastával funkci obecního tajemníka v Oseku a jeho zásluhy byly mnohostranné. Také díky tomu se hned po záboru pohraničí dostal do Dachau, kde setrval do 15. 3. 1939. Později byl znovu zatčen a po výsleších v Pečkárně po celou válku vláčen po nacistických žalářích. Po návratu už mu mnoho života nezbývalo. Přišel Únor a tak i jeho velké kronikářské dílo zůstalo nedokončeno. Rok poté, 24. 2. 1949, František Kaftan zemřel v rodném Oseku.
Zdroj: Deník Směr 6. 3. 1999, Pavel Koukal