Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

FREIMAN Václav J.

učitel a politik

* 27. listopadu 1878
† 25. července 1953

Libkovický řídící učitel Václav J. Freiman se narodil 27. listopadu 1878 v Císařské Kuchyni u Staré Boleslavi. Po absolvování učitelského ústavu v Praze přišel na sever Čech a ve službách Ústřední matice školské působil na menšinových školách v Záluží, Hostomicích, Ledvicích a Košťanech. Svůj život spojil hlavně s obcí Libkovice v duchcovském okrese.

Vedle učitelské práce stihl Václav J. Freiman i bohatou politickou činnost a za své stranické funkce se stal vydavatelem listu Stráže českého severu, od roku 1911 dočasně přejmenovaného na Naše menšiny a od roku 1919 nazvaného Stráž na severu. Ještě před 1. světovou válkou byl předsedou krajského výkonného výboru národně sociální strany. Za války byl významně zapojen v protirakouském odboji a po vzniku Československé republiky se stal předsedou revolučního Národního výboru v Libkovicích a členem předsednictva Ústředního Národního výboru menšinového pro severní Čechy se sídlem v Duchcově. V převratových dnech po vzniku nezávislé Československé republiky se těšil neobyčejné autoritě a jednotce dobrovolníků z Libkovic a Lomu se běžně říkalo „Freimanova armáda“.

Český sever pak zastupoval v revolučním a ústavodárném Národním shromáždění a jeho zásluhou byla v Libkovicích roku 1923 otevřena novostavba české školy. Stál také v čele neobvyklého podnikatelského experimentu a od roku 1920 byl duší „Libkovické družstevní sklárny“ (LIDRUSK), jejíž areál byl totožný s pozdějším nápravným zařízením pro mládež. V letech 1923 až 1928 byl po Václavu Draxlovi druhým předsedou Okresní správní komise v Duchcově. V následujících letech se vzdal velké politiky, ustoupil ambicím ředitele ústeckého gymnázia Dr. Jaroslava Kubisty a vrátil se k původnímu poslání řídícího učitele. Zemřel 25. července 1953 v Duchcově. Po zbytečné likvidaci Libkovic z důvodů neuskutečněné důlní těžby byl jeho hrob přenesen do zadní části nového litvínovského hřbitova.

Zdroj: Duchcovské noviny 11/2008, Pavel Koukal