BROŽÍK Karel
* 4. listopadu 1881
† 20. června 1942
Z takzvaně „pravicových“ sociálně demokratických politiků, kteří se prosadili v Teplicích, měl velký význam redaktor a hornický předák Karel Brožík, narozený 4. 11. 1881 v Příkosicích u Rokycan. Od čtrnácti let pracoval na dole Jan v Libušině,
od šestnácti byl členem tamního spolku Rovnost. V osmnácti se velmi aktivně podílel na hornické stávce počátkem roku 1900, v roce 1903 se jako předseda místní organizace Svazu horníků a hutníků na Kladně zúčastnil ustavujícího sjezdu Unie horníků rakouských v Trnavanech u Teplic. V prosinci 1904 se tam stal redaktorem hornického časopisu „Na zdar.“
Brzy pochopil, že Unie podceňuje rovnoprávné postavení Čechů, a tak se s ní v roce 1906 rozešel. Po krátké epizodě
v „Severočeském dělníku“ pracoval půldruhého roku v redakci kladenské „Svobody.“ V roce 1908 se vrátil do Teplic, kde se vzápětí zapojil do bojů za českou školu. Stal se místopředsedou Ústředního školského komitétu se sídlem v Duchově a v prvním prosincovém týdnu toho roku se osvědčil i jako jeden z organizátorů školské stávky. Současně stál v čele úsilí za osamostatnění českých odborových organizací. V lednu 1909 založil autonomní českou odborovou komisi pro Teplice a Duchcov; dne 16.10.1910 ustavil v Duchcově český Svaz horníků s celostátní působností.
I za první světové války pokračoval ve vydávání „Severočeského dělníka.“ V roce 1916 narukoval, ale na jaře 1918 byl pro nemoc propuštěn do civilu, kde se okamžitě zapojil do protirakouského odboje. Po vzniku Československé republiky se stal členem předsednictva a jednatelem Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy se sídlem v Duchcově. Stal se poslancem revolučního i ústavodárného Národního shromáždění. Od roku 1919 byl předsedou Svazu horníků, později i předsedou „koalovaných“ odborových svazů, místopředsedou odborové centrály Odborového sdružení československého i členem exekutivy světové Unie horníků. Pro svou důslednou reformistickou politiku byl neustále napadán komunisty a zejména v období tzv. Mostecké stávky nespravedlivě obviňován ze zrady dělnické třídy. Měl však nepopiratelné zásluhy na prosazení řady významných zákonů a prosazení četných vymožeností pro horníky.
Dne 6. 5. 1941 byl Karel Brožík zatčen a vězněn na Pankráci i v terezínské Malé pevnosti, v prosinci byl deportován do Osvětimi, kde byl 20. 6. 1942 umučen.
Zdroj: Deník Směr 22. 6. 2002, Pavel Koukal