BARTOŠEK Julius

* 11. dubna 1882
† 28. února 1955

Český filolog Julius Bartošek, zakladatel českého gymnázia v Duchcově a významný propagátor československo-francouzských vztahů. se narodil dne 11.dubna 1882 v Jihlavě v rodině okresního soudce. Již jako student projevoval mimořádné jazykové nadání a po maturitě na brněnském gymnáziu studoval německou a francouzskou filologii na univerzitách ve Vídni, v Praze i v Paříži; formou studijních stáží si pak ještě prohluboval vzdělání v Ženevě a v Berlíně. Začínal jako suplující gymnaziální profesor v Praze, odkud byl přeložen nejprve na dívčí lyceum a později na klasické gymnázium v Chrudimi. Měl rovněž státní zkoušku z italštiny.

Roku 1918 nadšeně uvítal vznik Československé republiky, aniž tušil, jak tato událost změní stereotypní život středoškolského profesora. Výnosem ministerstva školství a národní osvěty bylo dne 8. 8. 1919 založeno české gymnázium v Duchcově, a následujícím výnosem byl do čela tohoto ústavu jmenován prof. Julius Bartošek, který dne 6. října 1919 slavnostně zahájil první školní rok. Na základě smlouvy, uzavřené s ředitelem německého gymnázia O. Schallym, bylo českému gymnáziu propůjčeno druhé poschodí gymnaziální budovy (dnes ZŠ Ant. Sochora). Ředitel Bartošek se svou rodinou dostal byt na zámku v prvním patře tzv. Casanovského křídla. V severním křídle zámku byly později zřízeny i některé učebny, ale provizorní situaci rozvíjejícího se ústavu vyřešila až výstavba nové budovy, o kterou vedle poslaneckých iniciativ Václava Draxla (od roku 1920) významně usiloval i ředitel Bartošek. Jeho organizačním schopnostem vděčilo nové gymnázium nejen za mimořádně kvalitní profesorský sbor, ale i za moderní uspořádání ústavní budovy podle projektu významného architekta prof. ing.arch. Ladislava Skřivánka. Ředitel Julius Bartošek ji slavnostně otevřel dne 21. 5. 1927. Byl rovněž iniciátorem a předsedou výboru pro postavení Havlíčkova pomníku, který slavnostně odhalil dne 28. října téhož roku. (Druhé odhalení pomníku, odstraněného nacisty, doprovodil dne 28. 10. 1947 slavnostním proslovem Bartoškův syn básník Ilja Bart).

„Jeho veškerá láska a obdiv náležely Francii. Francie a zvláště Paříž otci učarovaly už za studentských let, když ještě studoval na Sorboně. Francie byla pro něho klenotnicí evropské kultury, vůdčí zemí ducha, pokroku, diplomacie, vědy a umění… Za největšího Francouze považoval spisovatele Victora Huga… My všichni studenti jsme museli umět zpívat Marseillaisu…“, vzpomínal básník Ilja Bart. I v Duchcově se Julius Bartošek věnoval rozvoji československo-francouzských vztahů. Dále pokračoval ve své vědecké práci, z  níž vycházely jeho publikace, především několik vydání Učebnice jazyka francouzského,  La France motre Amie (spoluautorem byl Henri Bornecque) i francouzské literatury jako La littérature francaise par: les textes, nebo Precis d´Histoire de la Littérature francaise. „Otec byl jakýmsi neoficiálním francouzským konzulem, kdykoli se objevil v kraji nějaký Francouz, jeho první cesta vedla k nám…“ Již v Chrudimi byl předsedou Alliance francaise, kterou založil a vedl rovněž v Duchcově. Byly v ní organizovány nejen významné osobnosti jako ředitelé Rudolf Pechold či Glückselig, ale i redaktor Alois Šefl a četní horníci, kteří jezdili do Francie za prací. Za rozvoj vzájemných vztahů i propagaci francouzského jazyka a kultury se Bartošek dočkal významných poct – již v roce 1913 dostal řád Officier d´ academie, v roce 1923 Officier d´ Instruction publique a roku 1928 byl poctěn vysokým řádem Chevalier de la Légion d´honeur čili rytířským řádem se stužkou Čestné legie.

V knize pamětí Dny života (1966) věnoval Ilja Bart otci velmi významnou kapitolu. „Přes své profesorské puntičkářství a názorový konzervatismus byl otec nesmírně společenský, věčně agilní a činorodý – a především skutečný, bezvýhradný demokrat. V poměru k žákům neznal rozdílu – jemu šlo v první řadě o rozvinutí nadání a charakteru každého z nich. Nečinil nikdy rozdíl mezi proletářským a havířským synkem nebo dcerkou a dětmi ze zámožnějších vrstev. Všemožně pomáhal různými podporami a učebními pomůckami nemajetným dětem, pod střechou duchcovského gymnázia vládla naprostá rovnost, demokracie a názorová tolerance. Proto byl nesmírně oblíben nejen mezi žáky, ale i ve veřejnosti a mezi havíři, hlavně rodiči studentů. Byl znamenitým řečníkem, mluvil často na Husových oslavách a různých slavnostních shromážděních, jeho přednes byl patetický a emotivní zároveň. Mluvil vždy spatra, bez předepsaného konceptu…“

Také v Duchcově zastával ředitel Julius Bartošek řadu významných funkcí. Býval předsedou politické organizace Národní demokracie, která v Duchcově vydávala časopis Krušnohorský obzor. Byl zakladatelem zdejší odbočky Červeného kříže, předsedou školského spolku Palacký, zakladatelem a předsedou gymnaziálního Spolku pro podporování chudých žáků, předsedou Okresního sboru osvětového i knihovní rady, místopředsedou Masarykovy ligy proti tuberkulose, členem Okresní péče o mládež, atd.  Po desetiletém působení v našem městě byl Julius Bartošek dne 10. 7. 1929 byl jmenován ředitelem městského dívčího reálného gymnázia v Praze I. Oficiální rozloučení se žáky, profesory i městem Duchcovem se konalo dne 16. září 1929…

Zbývá dodat, že vedle básníka Ilji Barta (vl. jm. Julius Bartošek) se proslavil i jeho bratr Milan Bartošek (1913-1996), mimo jiné autor objemných publikací Dějiny římského práva (1988, 1995) a Encyklopedie římského práva (1981, 1994). Také ředitelův bratr Theodor Bartošek (1877-1954) byl významnou osobností veřejného života, dlouholetým předsedou Volné myšlenky a autorem dodnes neprosazené osnovy zákona o Odluce církve od státu.

Julius Bartošek zemřel v Praze dne 28. února 1955.

Zdroj: http://www.duchcov.cz/noviny/200503/