Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

BART Ilja

profesor

* 17. května 1910
† 11. listopadu 1973

Ilja Bart  (Julius Bartošek) se narodil 17. 5. 1910 v Chrudimi, v rodině gymnaziálního profesora. Brzy po vzniku republiky čekal otce velký úkol – založení prvního českého gymnázia v Podkrušnohoří – a toto poslání chápal jako „vlasteneckou povinnost české menšině“. Do Duchcova se přestěhovali na podzim 1919 a synova nejstarší vzpomínka byla „barokně romantická“. Nastěhovali se do klenutých pokojů starého valdštejnského zámku, do stejné části, kde měl kdysi své apartmá Giacomo Casanova. Rodiče shodou okolností milovali italštinu a také svou milostnou korespondenci vedli v této řeči. Otec zpíval italské písně, ale ve své profesi se více proslavil jako velký milovník a propagátor Francie, autor učebnic francouzštiny a představitel československé „Aliance française“. Však také na vrcholu svých snah obdržel od francouzské vlády čestnou stužku rytíře Čestné legie.

Pro syna byl duchcovský zámecký park azylem, oázou mládí, tajuplným ostrovem a kouzelnou zahradou z tisíce a jedné noci, útočištěm mladického snění prvních studentských lásek. Ve stínu staletých dubů se stala jeho největším „tajným hříchem“ poezie. Za zády přísného otce tehdy založil „spolek čtrnáctiletých básníků Parnas,“ ale pro jistotu se skrýval pod pseudonymem Ilja Hlučák. Takto publikoval v pražském Studentském časopise i v plzeňské Malé revue, jejíž grafickou úpravu vytvořil bývalý spolužák Jan Podracký. V roce 1927 mu ilustroval prvotinu „Slunce nad blátivým jarem“, kterou vydal mostecký knihkupec Jaroslav Sankot s úvodním slovem učitele Františka Rajtra.

Protože měl před otcem opravdu respekt, po maturitě poctivě vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Až potom přijal básnický pseudonym Ilja Bart a vrhl se do víru svého – často nezáviděníhodně prožívaného – neobyčejného života. Z Francie se jako dobrovolník vypravil do bojujícího Španělska, za války se na  několik let ocitl v nacistických kriminálech a po osvobození vědomě přišlápl hrdlo své vlastní písni. Jako novinář působil v Ústí nad Labem, byl i vedoucím rozhlasového studia v Mostě a vedle toho pravidelně fáral do povrchových i hlubinných dolů revíru. Ztracenou píseň našel až v roce 1968 a během následujících pobytů v Duchcově napsal řadu dobrých severočeských básní. Ve stejné době bohužel upadl v nemilost normalizátorů, a tak knížka vyznání našemu kraji „Můj sever“ vyšla až posmrtně. Básník Ilja Bart zemřel 11. 11. 1973 v Praze; jeho ostatky jsou uloženy pod Hanzíkovým menhirem na duchcovském hřbitově.

Zdroj: Revue Teplice 5/80, Pavel Koukal