BACHURA Bohumil

* 20. prosince 1894
† 27. ledna 1945

Bohumil Bachura  se narodil 20. prosince 1894 v Lomu u  Mostu. Za II. světové války byl  nejvýznamnějším představitelem nekomunistického odboje na severu Čech.

Povoláním byl báňský úředník a vedle toho, jak bylo v českých menšinách běžné, rozvíjel bohatou veřejnou činnost. Spoluzakládal bohosudovský Sokol a od počátku jej zastupoval v Sokolské župě Krušnohorské-Kukáňově. Koncem 20.let pomáhal na stavbě sokolovny a ve 30.letech působil jako starosta bohosudovského Sokola. Stál i  v čele okresního vedení Československé strany národně socialistické v Chabařovicích, za což ho henleinovci ve dnech záboru severočeského pohraničí surově lynčovali.

Po odchodu do Prahy vstoupil do podzemního hnutí „Obrana národa,“ v jejímž rámci byl pověřen organizováním odboje v severočeském pohraničí. Byl ve spojení se zpravodaji Balabánem, Mašínem i Morávkem. K jeho nejoblíbenějším spolupracovníkům patřil Ota Král, kpt. Josef Kňourek, poválečný ústecký starosta Josef Vondra, Václav Tichý a Karel Kubec.

V březnu 1940 byl Bachura velitelem odbojové skupiny ÚVOD – KRUŠNOHOŘÍ, napojené na doc. dr. Vladimíra Krajinu a operující v úseku Ústí nad Labem – Most. Zároveň byl spojkou s odbojovou skupinou „Petiční výbor Věrni zůstaneme,“ odkud pramenil ideový základ nekomunistického odboje.

Pověstné byly tzv „Bachurovy knedlíky“ v podobě trhaviny obalené uhelným mourem, které byly využívány k  sabotážním akcím.

V červenci 1942 byl Bohumil Bachura zatčen a než jej uvěznili v Terezíně, prošel útrapami Pankráce i Pečkárny. Umučen byl 27. 1. 1945 a svou poslední myšlenku vtělil na nalezenou podkovu nápisem: „Kdo za vlast umírá, neumírá nikdy!“

Zdroj: Deník Směr  20. 10. 1999, Pavel Koukal