Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

WOLFRAM Josef Matyáš

hudebník a purkmistr

* 21. července 1789
† 30. září 1839

Josef Matyáš Wolfram se narodil 21. července 1789 v Dobřanech. Vystudoval gymnázium v Plzni a ve studiích pak pokračoval v Praze, kde se cvičil v hudbě u známého kapelníka Svatovítského chrámu
J. A. Koželuha. Komponoval drobná díla a skládal i taneční skladby. Právní studia absolvoval ve Vídni a působil pak u zemského soudu v Praze, krátce v Krupce a od roku 1819 v Teplicích jako magistrátní rada. V roce 1824 byl jmenován purkmistrem a v této funkci setrval až do své smrti.

Byl prvním mužem města v době velkého rozmachu teplických lázní a v jeho domě se konaly hudební večery, které navštěvovali významní hosté. Dobová svědectví říkají, že nebylo předního umělce, skladatele, zpěváka nebo herce, který by nebyl uveden k Wolframovi. Byl mezi nimi i Niccolo Paganini. V roce 1830, kdy po neúspěchu polského povstání prchalo mnoho bojovníků za hranice a četní z nich se zastavili v Teplicích na své cestě do emigrace, nalezli zde zásluhou Wolframa ochotného přijetí, přechodné ubytování i ošacení.

Wolfram vytvořil řadu skladeb, z nichž hlavně opery jej uvedly do širší známosti. V květnu 1826 měla
v Praze premiéru jeho opera „Okouzlená růže“. Její úspěch jí otevřel cestu na německé scény; v Drážďanech ji nastudoval sám skladatel. Wolfram sice zůstal teplickým purkmistrem nadále, ale uvažování o něm jako o dvorním kapelníkovi ukazuje, jak tehdejší doba Wolframa jako kapelníka cenila.

Po Okouzlené růži složil Wolfram další opery ( Norman na Sicílii, Princ Lízinka, Beatrice, Drakäna ), větší úspěch však zaznamenal „Mnich
z hor“ a „Zámek Candra“.

Drobné vzpomínky zanechává na Wolframa ve svém Každodeníčku František Palacký a vzpomíná na něj i Josef Proksch, známý slepý pedagog, ředitel hudebního ústavu v Praze a učitel Bedřicha Smetany, dlouhá léta pravidelný návštěvník Teplic.

Wolfram zemřel po delší nemoci 30. září 1839 ve věku 50 let. Jeho dílo – zčásti uložené v teplickém okresním archívu – již nežije, jako purkmistr byl zapomenut. Zůstává však zajímavou a zasloužilou postavou teplické historie.

Zdroj: Revue Teplice 10/69, Bohumil Plevka