VEIDL Theodor

* 28. února 1885
† 16. února 1946

Narodil se do selské rodiny ve Vysočanech na Chomutovsku. Theodor již jako desetiletý chlapec doprovázel na varhany bohoslužby v kostele sv. Václava. Po dokončení chomutovského gymnázia studoval hudební vědu a germanistiku na Německé univerzitě v Praze a zároveň hudbu na Pražské konzervatoři, kde rozvíjel zejména své klavírní nadání. V roce 1909, kdy ukončil studia, začal vést soubory v rakouském Bad Hall, krátký čas působil jako korepetitor ve vídeňské Lidové opeře, dále zastával pozici kapelníka v městském divadle v Teplicích a od roku 1918 i v Praze. Vytvořil také své orchestrální dílo či komickou divadelní operu Maloměšťáci na libreto Pavla Eisnera po vzoru frašky Augusta von Kotzebua. V Teplicích se věnoval publicistické činosti, dirigování a komponování. Mezi roky 1911 - 1918 zde napsal a uskutečnil dvě opery a symfonii E-dur. Od roku 1920 působil jako učitel na Německé akademii hudby a divadelních umění. Veidl v roce 1925 dokončil operu Kranwit dle námětu pohádky Franze Watzlika, za kterou později dostal Československé státní ocenění. V roce 1927 se stal lektorem hudebněvědného semináře na Německé univerzitě. Rok poté zastával post člena v Německé společnosti věd a umění v Československé republice. Třicátá léta znamenala pro T. Veidla úspěchy, kdy například zkomponoval Svatodušní píseň, začal pracovat na další opeře Meister Andrea. Jeho umění bylo prezentováno u nás (Československý rozhlas) i v zahraničí, nejvíce tedy v Německu. Byl také autorem studií Čechy v dějinách německé duchovní písně, Humor u Beethovena a stati v časopise Auftakt.
I v průběhu druhé světové války učil, zároveň však odmítal velkoněmeckou propagandu, sympatizoval s Čechy a Židy. Právě proto byl tento člen svobodných zednářů nucen v roce 1942 ukončit členství v Německé společnosti věd a umění a do konce války přebýval v Praze. Avšak roku 1945 byl coby Němec určený k odsunu internován v Terezíně, který byl v té době užíván coby shromaždiště těchto lidí. Jeho žena Auguste spáchala sebevraždu na základě mylné zprávy o jeho sebevraždě, kterou v této době obdržela. Theodor Veidl zemřel 16. února 1946 v Terezíně na následky podvýživy. Jeho dílo se, bohužel, nedochovalo, zmizelo z jevišť a koncertních síní. Znovuobjevení jeho umění zařídili pánové Andreas Wilscher a Widmar Hader, kteří zinstrumentovali klavírní výtah opery Maloměšťáci. Sudetoněmecký hudební institut v Regensburgu předal dvaceti německým a českým skladatelům zpracování variací na téma Veidlovy Svatodušní písně, kdy jako výsledek vzniklo zajímavé CD. Dílo Theodora Veidla tak částečně, zprostředkovanou formou, žije dál, a to zejména v Německu.

Použité zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodor_Veidl
RÖDLING, Jan. Theodor Veidl: Tragický příběh zapomenutého chomutovského operního skladatele. Město Chomutov, 2016-02-29
REITTEREROVÁ, Vlasta. Veidl, Theodor. Český hudební slovník osob a institucí, rev. 2009-01-20
Tragický osud Theodora Veidla. Deník Směr, víkendová příloha č. 84 (8. 4. 2006), str. 8