SOCHOR Antonín
* 16. července 1914
† 16. srpna 1950
I když mnozí Antonína Sochora považují za duchcovského rodáka, narodil se 16. července 1914
v Lohbernu ve vestfálském uhelném revíru, kam jeho rodiče odešli před 1. světovou válkou stejně jako další Severočeši za lepší pracovní příležitostí. Nutno zdůraznit, že se narodil dva týdny před vypuknutím války, která těžce zasáhla do života rodiny.
Matka se s dětmi vrátila do Duchova již v roce 1916; otec je po čase následoval jako válečný invalida, který dostal po válce trafiku na konci dnešní Husovy ulice. Syna vychovával přísně, ale na Obchodní akademii v Teplicích ho neudržel právě pro nedostatek finančních prostředků. Dodejme jen, že jeho prvním třídním učitelem byl Wolfgang Janovec a i mezi studenty objevíme řadu pozdějších účastníků boje proti fašismu – Františka Fajfka, Pavla Kohna, Antonína Zimmera i Věru Hynkovou.
Okupace severu Čech zastihla Sochora v roli vojáka, který nesmí bránit svou vlast, ale pak už jen hleděl, jak se dostat do zahraničí. Pro nesmiřitelný postoj vůči henleinovcům byl krátce deportován na nucené práce do Sandorfu u Lipska. Aby se odtud dostal, využil nakonec svého narození „V Říši,“ a když wehrmacht organizoval nábor dobrovolníků, přihlásil se. Mohl se vrátit do Duchova a „vyřídit si dokumenty“, místo toho však nemyslel na nic jiného, než na útěk.
Na rozloučenou hodil do rybníka nacistického starostu Kutscheru alias Hasslingera a v létě 1939 byl již v Krakově, kde se hlásil do služby
u svého budoucího velitele, pplk. Ludvíka Svobody. Pak prožíval spolu s ostatními trpké zklamání z paktu Stalina s Hitlerem a následně – do roku 1941 – téměř dva roky v sovětské internaci. Teprve potom přišel Buzuluk a po něm další místa, kde mohli naši vojáci osvědčit své válečné odhodlání i hrdinství – u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve, Žažkova i u Dukly.
Mnohokrát bylo připomenuto jeho heslo „Úkol musí být splněn“ i řada válečných vyznamenání, která obdržel za své hrdinství. Hned po válce se pod Sochorovou patronací uskutečnil první „Junácký den v Podkrušnohoří“ a dne 5. května 1946 mu bylo během obrovské manifestace k prvnímu výročí osvobození odevzdáno na duchcovském náměstí čestné občanství města, které obdržel na návrh místní organizace ČSSD spolu s Národním prokurátorem JUDr. Františkem Tržickým.
Po válce byl Antonín Sochor vojákem z povolání; kromě jiného se podílel na vybudování izraelské armády jako velitel výcviku speciálních jednotek HAGANA ve Stráži pod Ralskem. To se mu stalo osudné na počátku 50. let, kdy byla inscenována dodnes nevysvětlená autonehoda, při níž se mělo odstranění nepohodlného „Hrdiny SSSR“ stát pouhou „nešťastnou náhodou.“ Stalo se to ve vojenském prostoru v Hamru na Jezeře a pplk. Antonín Sochor zemřel dne 16. srpna 1950 v nemocnici v Jablonném v Podještědí. Urna s jeho popelem je dnes uložena v Památníku osvobození na Vítkově.
Zdroj: Deník Směr 12. 8. 2000, Pavel Koukal