ŠEFL Alois

* 29. listopadu 1874
† 16. června 1938

Hornický novinář a spisovatel Alois Šefl se narodil 29. listopadu 1874 v Nýřanech. Od čtrnácti let poznal práci havířů v hlubinných dolech a na vlastní kůži zažil i katastrofu na dole Pokrok u Duchova dne 24. 1. 1893, při níž byl málem prohlášen za mrtvého. Poznal i úděl českých havířů, hledajících štěstí v německých, belgických i francouzských uhelných revírech. Naučil se však při tom jazyky
a získal zkušenosti, které mu mohli jiní spisovatelé jen závidět. Po svém návratu žil krátce v Lomu
a od roku 1907 spoluprožíval živelná léta anarchistického hnutí. Od roku 1908 byl redaktorem Hornických listů, vycházejících v Duchově, jejichž vedení převzal po smrti redaktora Tomeše Kašeho
v roce 1910. Za 1. světové války byl internován a nasazen v rudných dolech na Cínovci. Od roku 1919 pokračoval v redigování tohoto odborného časopisu horníků dalších 19 let. Při denní novinářské
i odborné práci dospěl Alois Šefl k vytvoření pozoruhodného literárního díla.
Za zmínku stojí Vyvrženci, Exulanti, Vzpoura, Za lepší budoucnost, Prohrál jsem život, drobnější příběhy Tisícovka a jiné črty z hornického života, Z kraje černých démantů i důležité dokumentární svědectví, vydané po katastrofě na dole Nelson III pod názvem Uhlí a smrt. Šeflovy knížky jsou dnes velmi pozoruhodné a mnohé rodiny je dodnes chovají jako velkou vzácnost. Byly totiž psány přímo od srdce, s hlubokými znalostmi prostředí i neopakovatelné atmosféry českého severu, která je bohužel dnes již minulostí. Je smutnou skutečností, že žádná ze Šeflových knížek u nás po válce nevyšla v reedici, jelikož autor byl aktivním členem národně socialistické strany.

Zemřel dne 16. června 1938 ve Svaté Dobrotivé a pohřben byl v Nýřanech, odkud byly jeho ostatky počátkem 90. let přeneseny do Duchova.

Zdroj: Duchcovské noviny 13/2004