LAUN Ladislav

* 26. února 1920
† 20. května 1946

Ladislav Laun se narodil 26. února 1920 v Háji u Duchcova v rodině horníka. Studoval na Obchodní akademii v Teplicích – po okupaci severočeského pohraničí maturoval v roce 1939 v Lounech
s výborným prospěchem. Na podzim začal studovat v Praze na Vysoké škole obchodní, avšak nedokončil ani jeden semestr. Po tragických událostech 17. listopadu okupanti uzavřeli vysoké školy a v Ladislavu Launovi uzrála myšlenka odchodu do ciziny a vstupu do zahraniční armády. Počátkem roku 1940 opustil vlast a přes Jugoslávii, Řecko a Turecko se dostal do Bejrútu.

Po pádu Francie se stal jedním z 165 poddůstojníků a vojínů, kteří spolu se svými důstojníky pod velením pplk. Karla Klapálka přešli do Palestiny, kde byly položeny základy 11. čsl. pěšímu praporu – Východnímu. V jeho řadách prodělal válečné tažení v západní poušti, kde byl prapor pověřen úkoly
v záložním postavení a bránil letiště v Sidi Haneish. V červnu 1941 se přesunuli do Sýrie, která byla zatím uchráněna před nacistickým vpádem. Po skončení syrského tažení se i Ladislav Laun zúčastnil legendární obrany obleženého Tobruku. Po rozpuštění 11. pěšího praporu se stal v květnu 1942 příslušníkem nově vytvořeného 200. čsl. lehkého protiletadlového pluku Východního. Před útoky fašistického letectva bránili Bejrút, Tobruk a další letiště. Po přechodu do Velké Británie pak působil Ladislav Laun v protiletadlové baterii čsl. samostatné obrněné brigády, s níž se po invazi do Francie v roce 1944 zúčastnil obléhání německého seskupení u Dunkerque. Vojenskou službu v naší armádě ukončil v červenci 1945 v hodnosti poručíka.

Plný energie se hodlal zapojit do obnovy naší republiky, hlásil se o práci v chemických závodech v Záluží a chtěl pokračovat i v přerušeném studiu na vysoké škole. Důsledky válečných útrap se však brzy přihlásily ke slovu a zákeřná choroba zcela ochromila jeho organizmus. Ladislav Laun zemřel dne 20. května 1946 v šestadvaceti letech. Jeho zásluhy byly ještě oceněny Československým válečným křížem, ale následující léta jej málem odsoudila k zapomenutí. Člen Sokola a západní voják mohl být sebevětším hrdinou, ale uznání se bohužel nedočkal.

Zdroj: Osecké noviny 7/2006, Pavel Koukal