Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

LÁBR Antonín

malíř a grafik

* 4. června 1917

Malíř Antonín Lábr se narodil 4. června 1917 v Linhartských Vážanech u Slavkova na Moravě. V obci, u které sám Napoleon absolvoval jednu ze svých početných bitev, navštěvoval měšťanskou školu. Učitelé si brzy povšimli, že umí pěkně kreslit a stále vystavovali jeho výkresy. Pět let byl žákem brněnské Školy uměleckých řemesel, kde se učil u grafika Petra Dillingera i malíře Emanuela Hrbka ve škole monumentální malby.

V roce 1937 nastoupil jako malíř a grafik v bratislavské reklamní kanceláři REDOPA, ale pak vznikl Slovenský štát a on narychlo opouštěl Bratislavu. Pracoval jako metalograf ve vsetínské zbrojovce, ale v roce 1941 usoudil, že by mohl pokračovat ve studiích na uměleckoprůmyslové škole. Byl žákem profesora Josefa Nováka v jeho speciálce, ale po necelých dvou letech okupanti zavřeli i tuto školu. Za to, že podstrčil koncentráčníkům kousek jídla, byl dva měsíce ve vazbě v brněnské policejní věznici
a pak jej poslali do totálního nasazení, kde v partě třiatřiceti hilfarbeitrů z bývalých vysokoškoláků sbírali mrtvé, odklízeli trosky po bombardování a byli k dispozici i pro další práce. Školu tehdy dokončil až po válce, kde se během jedné z exkurzí poprvé dostal do Krušných hor, kde se parta vysokoškoláků vedle plnění řádných studijních úkolů starala i o stádo ovcí a krav, jezdila s koňmi a vykonávala i další rozmanité práce.

V roce 1947 se rozhodl a zakotvil v Teplicích. Náhoda jej tehdy přivedla do služeb okresního vlastivědného muzea. Jedním z prvních úkolů bylo přestěhování sbírek do konfiskovaného zámku Clary-Aldringenů. Muzejní práce Antonína Lábra natolik zaujala, že jí zůstal věrný tři desetiletí. Spravoval grafické sbírky, jako výtvarník instaloval výstavy i expozice, navrhoval plakáty i grafickou úpravu publikací. Také spolupracoval s uměleckým kovářem, pro kterého připravoval návrhy kovaných mříží – i „oplocení“ věčného Braunova morového sloupu na Zámeckém náměstí je jeho dílem.

Zdroj: Deník Směr 8. 6. 2002, Pavel Koukal