Regionální knihovna Teplice
Regionální knihovna Teplice

KRYL Karel

písničkář a básník

* 12. dubna 1944
† 3. března 1994

Karel Kryl byl český písničkář, básník a potulný zpěvák, jehož písně jsme si potají nahrávali
z magnetofonu na magnetofon, a navzdory špatné technické kvalitě tisící kopie poslouchali s lehkým mrazením v zádech. Zpíval o lásce a něze, ale především o své době poznamenané vpádem okupačních vojsk do Československa. Vyzpívával se z bolesti a pocitu ponížení. Jeho písně
v jednoduchém kytarovém doprovodu odhalovaly pravdu, pranýřovaly zpupnost okupantů a bezectnost jejich přisluhovačů.

Narodil se 12. 4. 1944 v Kroměříži. Vystudoval střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Vyráběl záchodkové mísy v keramičce v Teplicích, recitoval Baudelaira a Villona, miloval jazz. Vystřídal několikero zaměstnání, například v pražské televizi pracoval "jako takový lepší tahač kabelů", ale hlavně psal poezii a texty písní, které sám zpíval. Jeho písně dokázaly přesně vyjádřit pocity zrady, zklamání a bolesti vyvolané vpádem takzvaně spojeneckých armád do obrozujícího se Československa. Hořké texty burcovaly veřejné mínění "...a křičely na lidi / Pamatuj/".

V roce 1969 vydal v Pantonu svou první dlouhohrající desku Bratříčku, zavírej vrátka. Titulní písnička
o bratříčkovi v polobotkách vznikla naprosto spontánně 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na příjezd "železných maringotek". Ve svých pětadvaceti letech byl na podzim roku 1969 nucen emigrovat do sousedního Německa, kde později působil v "Mníšku pod Alpou" jako redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Zpíval nám po rozhlasových vlnách a nevzdával se naděje na svobodnou vlast. Domů se vrátil, když klíče zazvonily umíráček poslední středoevropské totalitě. Svým hlasem nezištně podpořil sametovou revoluci, která ale nedokázala důsledně zatočit s představiteli a horlivými přisluhovači minulého režimu. Nezměnil se, jak mnozí jeho bývalí přátelé tvrdili. Zůstal rebelem, zůstal Krylem.

Zemřel  3. března 1994 na infarkt. Jestliže na koncert pár týdnů předtím přišlo několik desítek fanoušků, v den pohřbu 11. března 1994 se před kostelem svaté Markéty v Praze - Břevnově tísnil mnohatisícový dav. Málokterý současný český umělec byl zahrnut tolika poctami.
V roce 1988 Cenou Jana Zahradníčka za básnickou sbírku Zbraně pro Erato, v roce 1991 Zlatou Portou, výroční cenou Mladé fronty za Kníšku Karla Kryla a medailí Vítězslava Nezvala za poezii od Českého literárního fondu. O počtech prodaných desek ani nemluvě. Dostal
i řadu ocenění in memoriam - v říjnu 1994 to byla stříbrná medaile rektora Karlovy univerzity za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa, v březnu 1995 byl zpěvák při udílení cen Gramy oficiálně uveden do Síně slávy, v říjnu 1995 získal od prezidenta republiky Medaili za zásluhy II. stupně (společně například s Werichem, Voskovcem, či Kubišovou) a od Nadace Charty 77 dostal Cenu Františka Kriegla. V červnu 1995 byla v Novém Jičíně odhalena v parku Krylova pamětní deska s citátem "Už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá",
v dubnu 1996 pak v Kroměříži jeho busta.

Zdroj: Internet