KRAMPERA Václav
* 17. června 1878
† 28. října 1936
Zajímavou postavou českého severu, o které se dříve moc nehovořilo, byl Václav Krampera, narozený 17. června 1878 v Kladně. Nepokojná krev jej přivedla již v šestnácti letech nejen do severočeských dolů, ale i mezi anarchistickou Omladinu. Za účast v hornické stávce 1900 se dostal na černou listinu
a ani ve Vestfálsku, kam se vypravil, nedopadl lépe. Po svém vypovězení z tamního revíru se na severu už jen zastavil a když ani tehdy o práci nezavadil, odcestoval do Vídně. Tam se živil všelijak. Když tam na sklonku roku přicestoval básník S. K. Neumann, stal se i coby kočí členem vydavatelstva Nového kultu.
V roce 1907 vydával vlastní „všeodborový“ list Dělnické plameny. Po zániku tohoto listu byl Václav Krampera vyzván k návratu do Čech a dne 3. 11. 1907 se stal jednatelem právě založené Hornické federace v Duchově a redaktorem Hornických listů. List se občas nevyhnul konfiskaci a Krampera rakouskému kriminálu, v květnu 1908 po dobu deseti dní a v červenci dalších pěti. Koncem roku i on zasáhl do bojů za českou školu jako člen Ústředního školského komitétu.
V lednu 1909 opustil Hornické listy a přes Vídeň se vypravil do Švýcarska V Curychu zametal ulice a scházel se s ruskými revolucionáři; objevil se i v Paříži. Po návratu se znovu pohyboval ve společnosti anarchistických intelektuálů, mezi nimiž nechyběl ani František Kellner nebo Jaroslav Hašek. Spisovatelka Marie Majerová byla po léta jeho tajnou láskou. Spolu s Františkem Sauerem pašoval cukerín, jak je to mistrně popsáno v jeho Pašerácích.
V roce 1913 vydal v Duchově pod názvem „Nová kniha, jednající o soudobé a nové kultuře lidstva“ souhrn svých názorů a filozofických úvah. V dubnu 1914 se ještě pokusil o nový časopis Český kraj, ale všechny další plány zmařila 1. světová válka. Spolu s dalšími nepohodlnými osobami, mezi nimiž nechyběl B. Vrbenský a F. J. Havelka (podávající svědectví v knize Zápisky z vyhnanství), byl internován v rakouském Göllesdorfu. Z internace jej vysvobodila až amnestie na počátku roku 1918. Do konce války se znovu stačil zapojit do protirakouského odboje a po vzniku ČSR založil „České pokrokové sdružení,“ se kterým se zúčastnil již voleb 1919. jeho další tribunou se stal obnovený Odborný hornický spolek, jehož působnost rozšířil na celé Čechy. Od ledna 1922 do července 1926 vydával vlastní časopis Havíř. Po jeho zániku působil v mostecké redakci národně socialistické Stráže na severu, ve třicátých letech byl také odborářským tajemníkem České obce dělnické. Zachoval si však stále vlastní svéráz, který vadil komunistům i německým nacionalistům.
V závěru života onemocněl zákeřnou chorobou a zemřel dne 28. října 1936 v Praze. Dne 16. března 1939 jej přišlo zatknout gestapo, pro které byl Václav Krampera nebezpečný ještě za dva a půl roku po smrti.
Zdroj: Deník Směr 28. 6. 1998, Pavel Koukal