DROŽ Karel

* 22. srpna 1858
† 24. prosince 1928

Všichni rádi vzpomínáme na své první učitele, ale o době, se kterou je spojeno jméno řídícího učitele Karla Drože, se mohou vyslovit už jen archívy. Narodil se dne 22. srpna 1858 v Uhlířských Janovicích a z kutnohorské reálky odešel na učitelský ústav v Jičíně. Začínal jako učitel v Chotěboři, odkud v roce 1882 přestoupil do služeb Ústřední matice školské  a dne 6. června téhož roku byl jmenován řídícím učitelem české školy v Duchcově. Jeho postavení bylo zcela nejisté, neboť na povolení této školy se teprve čekalo.

Přesto se vypravil na sever Čech, aby po boku inženýra Jana Bydžovského vedl veškeré přípravy k založení školy. Za krajně nepříznivých podmínek prováděl první zápis, ale sám byl překvapen počtem 357 žáků. První česká škola v Podkrušnohoří byla úřady povolena až 5. září, ale tím Drožovy potíže neskončily, neboť většina hornických dětí byla nemajetných a neměla prostředky ani na základní pomůcky.

Karel Drož jako první pochopil obrovský význam poslání českých učitelů v oblasti, kde byl „český živel“ zcela na pospas germanizaci. Krátce po duchcovské matiční škole byla založena i česká škola v Mostě, jejichž deset učitelů dne 5. května 1883 ustavilo první učitelskou organizaci na severu Čech – Budeč Rudohorskou. Předsedou zvolili Karla Drože, který se stal také spoluzakladatelem českých spolků jako byly Sokol Rudohorský a místní odbor Ústřední matice školské v Duchcově. Pro tyto aktivity, ale i pro příliš tolerantní přístup k „nižším vrstvám“ musel být nakonec již po dvou letech přeložen do Dobřan u Plzně. Na podzim 1887 se na dobu jednoho roku vrátil a působil v Oseku u Duchcova, kde se po velkých záplavách hlubinných dolů opět osvědčil jako organizátor humanitární pomoci.

Od září 1888 působil na měšťanské škole v Plzni a po vzniku republiky byl jmenován inspektorem měšťanských a rumunských škol na Podkarpatské Rusi. K tomuto rozhodnutí přispěla i jeho znalost jazyků a prázdninové cesty do národopisně i přírodovědecky zajímavých oblastí Slovenska, Rumunska, Bulharska, severní Afriky i Asie, o nichž podával svědectví ve svých cestopisech. Bohatě publikoval časopisecky a v průběhu roku 1921 redigoval časopis „Podkarpatská Rus“. Vydal i několik knížek – Tatry, Život na Tatrách, Polská ves v Asii, První cesta na Rylskou planinu, Návštěva u Carmen Sylvy, Druhá a třetí cesta na Rylskou planinu a Z našich Tater. Byl také překladatelem z rumunštiny a bulharštiny.

Zemřel v Praze dne 24. prosince 1928.

Zdroj: Deník Směr  23. 8. 1998,  Pavel Koukal