DAVIDOVÁ Hermína

* 23. října 1891
† 28. dubna 1986

PhDr. Hermína Davidová, v odkazech německé literatury zmiňovaná jako Hermine David-May, se narodila 23. října 1891 v Duchcově. Pocházela ze smíšeného manželství a byla vychovávána německy. Občas se ale pochlubila českým původem své matky, rozené Křesinové, údajně pocházející z prastarého rodu, spjatého s bájnou peruckou pradlenou Boženou, která tak okouzlila knížete Oldřicha. Stala se učitelkou na německých měšťanských i pokračovacích školách, ale jelikož dobře malovala, externě studovala i na státní odborné škole keramické v Teplicích. Záhy se dostala do velmi úzkého kontaktu s duchcovským vlastivědným muzeem, a jelikož povrchové doly na Duchcovsku přinášely spoustu zajímavých nálezů, zcela propadla archeologii. Obor prehistorie si zvolila i ke studiu na univerzitě v bukovinských Černovicích, ve Vídni i na pražské německé univerzitě, a byla první vystudovanou archeoložkou v Čechách. V duchcovském muzeu vybudovala velmi cennou prehistorickou sbírku, která je dnes součástí fondů Regionálního muzea v Teplicích. Byla dlouholetou jednatelkou spolku Německého vlastivědného muzea v Duchcově. Již v roce 1925 redigovala hodnotný muzejní časopis „Heimat und Volk“, připravovala vlastivědné výstavy. Publikovala také v odborném časopise „Sudeta“ i dalších periodikách.

Aktivně se podílela i na veřejné činnosti ve městě, zvláště na úseku sociální péče o mládež, pro kterou organizovala prázdninové kolonie, které sama vedla. S tím souvisela i práce v německém ženském hnutí a spolupráce s řadou ženských časopisů doma i v zahraničí. Byla členkou německého okresního osvětového sboru, kde měla na starosti kinoreferát, pracovala i v knihovnictví a v německé městské knihovně založila též oddělení pro mládež. Po okupaci zachránila část české gymnaziální knihovny, určené k zániku.

Stejně si počínala i po skončení druhé světové války, kde zachránila před zničením množství sbírkových předmětů i literatury včetně pomníku Walthera von der Vogelweide, který se svými bývalými studenty převezla do muzea. Do odsunu sice nebyla zařazena, ale místo práce v muzeu musela nastoupit do výroby v duchcovské porcelánce. Až v roce 1949 byla znovu přizvána, aby se podílela na přípravě velké výstavy o historii hornictví. Kvůli tomu, že před dušičkami upravovala hroby na městském hřbitově, byla nadlouho znovu odstavena a opět přizvána ke spolupráci až v roce 1964, kdy se podílela na první expozici Giacoma Casanovy na duchcovském zámku.

Dožila se vysokého věku a zemřela v léčebně na zámku v Křemýži dne 28. dubna 1986.

Zdroj: Duchcovské noviny 10/2011, Pavel Koukal