BREISKÝ Artur
* 14. května 1885
† 10. července 1910
Málokterý český spisovatel kolem sebe dokázal upoutat tolik pozornosti, jako Artur Breiský. Přestože se dožil pouhých pětadvaceti let, zaujal nejen jako výrazný představitel české dekadence, ale i jako pozoruhodný prozaik a esejista, překladatel francouzské i anglické literatury. Narodil se 14. května 1885 v Roudnici nad Labem, a i když jeho rodina žila ve Slaném, zapsal se také do análů města Loun jako student tamní reálky, kde byl jeho profesorem obávaný literární kritik Jindřich Vodák a jeho první velikou láskou básnířka Božena Dapeciová, která mu rozuměla jako málokdo. Třebaže ho tam vedli mezi abiturienty, od maturity odstoupil a působil od roku 1904 jako celní úředník v Teplicích a později v Děčíně. V téže době publikoval v Přehledu, Rozhledech i Stráži na Oharce, v roce 1906 vydal první dvě knížky překladů a od roku 1907 exceloval v proslulé Moderní revue. V roce 1909 vydal svůj překlad Stevensonova Klubu sebevrahů, do něhož propašoval dvě vlastní původní prózy. V roce 1910 pak vydal svoji knížku esejí Triumf zla. Anarchistickými a dekadentními postoji provokoval již za časů studií, ale svou hru, stále více založenou na mystifikacích, přiváděl k co největší dokonalosti. Pravidelně navštěvoval Prahu i Drážďany, kde se stylizoval do role aristokratického soukromníka, zabývajícího se uměním, mladého „dandyho“, který se šatil s vybranou uhlazeností a elegancí. Jeho vzorem byl básník Oskar Wilde, kterého zbožňoval. Předstíraný nákladný život ho však přiváděl do nezáviděníhodných situací, které nakonec řešil v roce 1910 náhlým odchodem do Ameriky, kde působil jako zřízenec v jedné newyorské nemocnici. Nepozornost při obsluze výtahu ho již 10. července 1910 připravila o život, ale i jeho smrt byla dlouho pojímána jako další velká mystifikace. Ještě v 60. letech kolovaly senzační dohady o tom, že Artur Breiský je totožný se stejně záhadným americkým spisovatelem Bobem Travenem. Jemu samotnému by se to vše nepochybně líbilo a když nic jiného, alespoň se tím podpořil zájem o jeho dílo, které má nepochybně o nesmrtelnost opravdu postaráno.
Zdroj: SD, 20. 5. 1995, Pavel Koukal